Šaman, šamanka, dnes a včera Dnes Šaman může být vždy mostem mezi viditelným a neviditelným, v tom lepším případě má sebousrdce  a to srdce v pořádku. Moudříme cestou samou. Když ji vnímáme nejen pod nohama, jdeto lépe a tolik to nebolí. Šamanismus se srdcem? Co je to? Je to název, který jsem si teď, v červenci 2014, zvolila pro svoupráci. Vycházím ze zásadních principů šamanismu, který pomáhal a propojuji je s tím, co jsem se naučila. Nejen v šamanských vzdělávacích programech. Šaman dnes, tak jak to vnímám, je člověk, který může být tím mostem nejen mezi viditelným a neviditelným, ale i mezi starým  a novým, mezi náboženstvím a vědou, mezi duší a rozumem. Včera Šaman měl vždy svůj lid a byl pro něj léčitelem, knězem, psychologem, sociologem  lékařem, krajinologem, vědcem, výzkumníkem. Co objevil, to prožil na cestách svého ducha a jeho vědomí to přeneslo do běžného života jako experiment a následnou zkušenost, která pomáhala. Někdy i škodila. To když se šaman stal vězněm svých vlastních představ a neřízené touhy, třeba po síle, moci nebo uznání. Šaman jako první pochopil energii v pohybu a viděl, že se mění a že je to pro ni potřebou.Nevnímal ji z fyzikálního hlediska, ale jako živé Bytí. Nezabýval se pouze tělem fyzickým, ale i jemnými těly energetickými. Viděl, že nemoc přichází jako důsledek porušení rovnováhy mezi nimi. A napravoval. A především spojoval a propojoval, proplétal vlákna, spravoval ta potrhaná, uhlazoval ta odřená a rozsvěcoval světla v člověku. A ten viděl, že ta světla jsou ve všem živém a že vše je živé. Dnes stejně jako včera Šamana nedělá šamanem ani oblečení ani naučené rituály, šaman se stává šamanem zevnitř, stejně jako matka se stává matkou ne porodem dítěte, ale péčí o něj. Tam se rodí vztah a síla, musí se kultivovat a srdce musí být přitom.